Důchodové koeficienty
Koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu určují, jakou váhu mají při výpočtu důchodu vaše výdělky z minulých let.
Proč se staré výdělky přepočítávají
Do výpočtu důchodu vstupují vaše výdělky od roku 1986 až do konce roku, který předchází roku přiznání důchodu. Ze všech těchto let se spočítá jeden měsíční průměr, takzvaný osobní vyměřovací základ. Z něj se pak odvozuje zásluhová část důchodu.
Mzdy ale za tu dobu několikanásobně vzrostly. Kdo v devadesátých letech vydělával průměrnou mzdu, měl v korunách mnohem méně, než kolik dnes dostává člověk s průměrným platem. Kdyby se staré částky sečetly tak, jak jsou, stáhly by průměr dolů a důchod by vyšel nespravedlivě nízký.
Jak koeficienty fungují
Výdělky za každý kalendářní rok se vynásobí koeficientem, který pro ten rok platí. Zákon mu říká koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Čím starší rok, tím vyšší koeficient. Starý výdělek se tak převede na dnešní hodnotu peněz.
Jednoduše řečeno: pokud jste v některém roce vydělávali přesně průměrnou mzdu, po přepočtu se s tímto rokem počítá, jako byste měli průměrnou mzdu i dnes.
Koeficient je vždy nejméně 1. Výdělky z roku, který předchází roku přiznání důchodu, se nepřepočítávají, jejich koeficient je přesně 1.
Kdo a kdy koeficienty stanovuje
Vláda každý rok do 30. září vydá nařízení, ve kterém stanoví dvě čísla: všeobecný vyměřovací základ za předchozí rok (průměrnou mzdu podle Českého statistického úřadu) a přepočítací koeficient (podle růstu průměrné mzdy). Z nich se odvodí koeficienty pro všechny roky od roku 1986.
Nové koeficienty platí pro důchody přiznané v následujícím kalendářním roce. Každý rok přiznání důchodu má proto vlastní sadu koeficientů. Rozhoduje, v kterém roce vám důchod přiznají, ne kdy jste vydělávali.